Zázračná studánka u Babic
První zmínka o jejích účincích se datuje již do začátku 19. století. Tehdy se přes Babice vraceli vojáci z bitvy u Slavkova.
Jeden z důstojníků tam v bitvě přišel o zrak. Když si pak vodou z pramene protřel oči, zrak se mu vrátil. Druhý den ráno byla neděle a tak vojáci vyrazili do kostela. Tam zamířil i uzdravený důstojník, aby poděkoval Bohu za zázrak. Zaujal prý místo u pilíře, na kterém byl zavěšen obraz Křížové cesty s Veronikou. Ta podala Ježíši roušku, aby se otřel. Když jí Veronice vrátil, zůstal na roušce obraz jeho tváře. Jako Veronika měla nesmírnou radost z vrácené roušky, stejnou radost pociťoval důstojník ze svého uzdravení. Než byl konec bohoslužbám, učinil předsevzetí, že namaluje obraz svaté Veroniky a umístí ho na místě svého uzdravení.
Voják požádal velitelství, aby mohl v Babicích nakrátko zůstat a namalovat obraz. Svolení dostal. Když se o tom dozvěděli Babičtí, rozhodli se u zázračného pramene postavit dřevěnou kapli a obraz do ní umístit.
Důstojník není jediný, komu voda údajně pomohla," řekl starosta. Vyléčit oční chorobu měla i hudebnímu skladateli a rodákovi z Martínkova Ottovi Albertu Tichému a děvčátku zednického mistra Suchánka z Lesonic. Pomohla také prý od velkých bolestí hlavy paní Juránkové z Krasonic.
Místa děje: pramen Verunka, kostel Nejsvětější Trojice Babice
Postavy: důstojník francouzské armády, vojáci, lidé na mši
Historie a kulturní kontext: Studánka má údajně léčivou moc a zlepšuje zrak, oblíbené místo výletů a poutníků
