Kaple nad vlčí jámou příběh víry, přísahy a tragédie napříč staletími
V lesích mezi Telčí a Vanovem stojí tichá, opomíjená kaple sv. Karla Boromejského. Nenápadná stavba, skrytá v krajině, která jako by si uchovávala tajemství staletí. Místo, které na první pohled působí pokojně, ale jeho historie skrývá dva dramatické příběhy – každý z jiné doby, oba však spojené tématem víry, osudu a nečekaného zvratu.
V lesích mezi Telčí a Vanovem stojí tichá, opomíjená kaple sv. Karla Boromejského. Nenápadná stavba, skrytá v krajině, která jako by si uchovávala tajemství staletí. Místo, které na první pohled působí pokojně, ale jeho historie skrývá dva dramatické příběhy – každý z jiné doby, oba však spojené tématem víry, osudu a nečekaného zvratu.
První z příběhů se odehrává 13. října 1662. Mladý hrabě Karel Jáchym Slavata, poslední potomek slavného rodu, se během honu zřítí do hluboké vlčí jámy. Uvízne mezi kůly a hlínou, bez naděje na záchranu. V zoufalství, v hrůze z blížící se smrti, učiní slib – pokud přežije, zasvětí svůj život Bohu a vstoupí do řádu, k němuž bude patřit první mnich, kterého potká. V poslední chvíli ho objeví a zachrání sedláci z Vanova. Slib dodrží: stane se bosým karmelitánem a jeho rozhodnutí navždy změní nejen jeho život, ale i dějiny jeho rodu.
Matka zachráněného šlechtice, Františka Slavatová, nechává nad místem záchrany vybudovat kapli – na paměť zázraku, který jejího syna vyvedl z jámy smrti. Hrabě Karel Jáchym později stoupá v církevní hierarchii až na post generála řádu. Dokonce odmítá papežskou nabídku dispenze, aby mohl vystoupit z řádu, oženit se a pokračovat v rodové linii. Zůstává věrný svému slibu, a tak rod Slavata jeho smrtí v roce 1712 vymírá. Osud se naplnil.
Staletí plynou, kaple zůstává. Stává se místem poutí, zbožnosti, ale i ticha. Až do roku 1961, kdy sem přichází další mladý muž – kněz Vladimír Koukal, čerstvě vysvěcený, nadšený, plný víry. Připravuje tradiční poutní slavnost, když jej při práci u oltáře zasáhne blesk. Zahyne přímo v kapli, pouhé tři měsíce po svém svěcení. Osudné místo si vyžádalo další oběť – tentokrát v éře elektrifikace, modernity a budovatelských ideálů. Je to náhoda, nebo tichá připomínka křehkosti víry tváří v tvář vyšší vůli?
Kaple, vlčí jáma a Kalvárie v její blízkosti tvoří silné filmové prostředí – nabízí vizuálně působivé exteriéry, les plný symboliky, osudový prostor napříč staletími. Příběh, který osciluje mezi barokní legendou a mrazivou událostí šedesátých let, je výzvou pro režiséra, který chce pracovat s tichem, symboly a vnitřním napětím.
Zde není třeba nic domýšlet. Tento příběh se již stal. Čeká jen na to, až ho někdo převypráví obrazem.