Putování Jaroslava Haška ze Světlé nad Sázavou na Lipnici
Začátek léta roku 1921. Jaroslav Hašek, již unavený pražským ruchem i vlastní pověstí bohéma, opouští Světlou nad Sázavou.
V batohu několik sešitů s poznámkami k Osudům dobrého vojáka Švejka, v hlavě plno nápadů a na tváři úsměv lehce ironický. Neputuje však sám. Po jeho boku kráčí Franta Sauer, přítel, anarchista a občasný literární kumpán, který mu zajišťuje ubytování a především společnost schopnou unést Haškovy nálady.
Cestou potkávají vesnické postavy, jako je paní Malinová z Leštiny, místní bylinkářka, která Haškovi nabídne čaj „pro bystrou mysl“, a chlapec Vojta, zvědavý pasáček koz, který se stane nečekaným posluchačem jeho groteskních historek. V Ledči nad Sázavou se Hašek zastavuje v hospodě U Zlatého lva, kde si připíjí s místními štamgasty a zapisuje si do notesu poznámky o výčepním, který mu prý připomíná feldkuráta Katze.
Každý krok směrem k Lipnici jako by ho přibližoval ke klidu, inspiraci i jisté formě vykoupení. Když se před ním na obzoru zjeví silueta lipnického hradu, Hašek se zastaví, zhluboka se nadechne a pronese: „Tady už mě nikdo nenajde – leda nakonec v učebnicích.“ A netuší, že právě tady napíše většinu nejslavnějších kapitol svého Švejka – a zároveň poslední.
Místo děje: Cesta ze Světlé nad Sázavou do Lipnice nad Sázavou
Postavy: Jaroslav Hašek, Franta Sauer, paní Malinová z Leštiny
Historie a kulturní kontext: Jaroslav Hašek prožil na Lipnici nad Sázavou poslední roky svého života, v Lipnici dnes najdete Haškův památník a také restauraci Švejk restaurant Lipnice.
